Bitva o Dien-bien-phu 1954
Po porážce Francie Německem v roce 1940, přestala existovat i francouzská koloniální říše. V Asii vypukla ve francouzské Indočíně povstání proti okupujícím Japoncům, protože nacionalistické jednotky Vietnamu mysleli, že si tím vybudují po válce novou samostatnou zemi.
V roce 1945 Japonsko kapitulovalo, ale Francie si kolonie v Indočíně ponechala. Ve Vietnamu se jim na rozhodný odpor postavil Vietminh, což bylo komunistické národněosvobozenecké hnutí v čele s bývalým cukrářem Ho Či Minem.
Z opěrných bodů na severu země u čínských hranic posílal Vietminh své guerillové jednotky na přijíždějící jednotky francouzských koloniálních sil. V následujících 8 letech probíhala krutá válka.
Jednotkám Vietminhu velel skvělý velitel Nguyen Giap, jehož žena zemřela ve francouzském vězení.
Francouzské síly byly jednotky Cizinecké legie, která v té době hojně disponovala veterány z 2.sv. války. Zejména pak Němci, kteří měli na výběr mezi léty trávenými v zajateckých táborech, kde byl stav na přežití velice bídný, nebo mohli bojovat v jednotkách Francouzské Legie. V jednotkách Legie bojovalo i mnoho Čechů.
V roce 1953 se strategická situace na Dálném Východě změnila. Stalin nedávno zemřel, a Sověti se pokoušeli vztahy se západem umírnit. Skončila teda válka v Koreji, a v tu chvíli mohla komunistická Čína plným proudem podporovat Vietminh svými dodávkami zbraní a nejednou i svými jednotkami. Francouzská vláda dávala nyní najevo vojenským kruhům, že chtějí válku ve Vietnamu co nejdřív ukončit.
Když nad francouzskými jednotkami převzal velení generál Navarre, většina obyvatel Francie byla už ztrátami a vysokými náklady zcela znechucena. Docela dost v tom měla prsty i komunistická propaganda ve Francii, která záměrně popuzovala obyvatelstvo proti válce v Indočíně.
Navarre se proto rozhodl, že vybuduje předsunutou základnu v týlu nepřátelskýho území. Počítal s tím, že francouzské letectvo bude spolehlivě schopno zásobovat své jednotky veškerými zásobami i posilami i v obklíčení nepřítelem.
Navarre tímto plánem doufal, že Fial bude muset soustředit všechny síly na tuto pevnost a nebude tak posouvat síly Vietminhu dále na jih nebo do Laosu. Vybral pro tento účel vesnici Dien-bien-phu, asi 300km západně od Hanoje. Vesnice ležela v údolí mezi horami, obklopena hustým porostem.
20.11.1953 seskočili první francouzšti výsadkáři v okolí Dien-bien-phu, a po tuhých bojích se jim podařilo údolí obsadit. Následně byly vybudování přistávací dráha pro letadla, která tam začala dopravovat zbytek jednotek, včetně tanků a těžké techniky. Těžká technika musela vybudovat opěrné pozice. Vznikla tak řada fortifikací a bunkrů.
Giap odpověděl přesunutím 3 pěších divizí do okolních hor i s těžkými zbraněmi. Další dvě divize se již nacházeli v okolí vesnice. Navarre tak postavil 10 000 vojáků proti Giapovým 50 000 guerillových vojáků.
Navarre strávil s jednotkami v Dien-bien-phu vánoce a dohlížel na stavební práce. Francouzská morálka byla velmi vysoká a vojáci s nadšením očekávali útok Vietnamců. Věřili, že pro ně Vietminh nepřestavuje žádné nebezpečí. Už tehdy ale dvě divize komunistických vojáků neprodyšně uzavřelo údolí a Francouze spolehlivě obklíčili.
Mezitím díky nepříznivým podmínkám nemohli Francouzi zásobovat a dopravovat potřebný materiál na základnu. Zároveň těžká technika jako třeba tanky, postrádala v blátě a hustém porostu své bojové schopnosti.
V lednu 1954 byly na místě všechny Giapovy jednotky. Měl k dispozici 110km dlouho zásobovací trasu, a jeho jednotky zde tak mohly díky zásobování bojovat i měsíce. Francouzi byly naopak zcela odkázání na letectvo, a za špatného počasí neměli prakticky možnost zásobování. Giap se proto rozhodl čekat.
Francouzi byli bezmocní. Čekali rychlý úder Vietminhu, ale nepřítel stále neútočil, ale zato byl všude kolem. Giapovi se dále podařil další obrovský úspěch. Dokázal ze SSSR dopravit čtyřicet 105mm děl, které nechal v tajnosti rozmístit do okolí pevnosti.
V Ženevě zatím dále probíhala mírová jednání o ukončení války. Giap se nechtěl nechat připravit o vítězství a tak zahájil co nejrychleji konečný útok na pevnost v Dien-bien-phu.
Útok komunistického dělostřelectva byl drtivý a Francouzi byly doslova otřeseni poznáním, že mají Vietnamci dělostřeleckou převahu. Francouzský velitel dělostřelectva Piroth byl otřesen a ponížen tím, že nedokázal vietnamské dělostřelestvo eliminovat odvetnými salvami, a později spáchal sebevraždu ve svém bunkru, když se vyhodil do povětří ručním granátem.
Nyní nastal chaos. Telefonní linky byly vyrvány, nebo přerušeny. Následný útok vietnamské pěchoty byl však legionáři odražen. Byl doslova rozmetán soustředěnou palbou. Stovky zfanatizovaných Vietnamců se vrhaly proti francouzským hlavním, jejich těla po dlouhých chvílích překrývala okna střílen, nebo i překážek z ostnatých drátů a umožňovala tak průchod pro další ještě živé komunistické spolubojovníky.
Pevnůstka Beatrice padla a ze 750 legionářů přežilo jen 194 vojáků.
28.3.1954 byl na zemi zničen francouzský letoun, který měl transportovat raněné. Na jeho palubě zůstala a přežila zdravotní sestra Genevie de Galand-Terraube. Zůstala dále na základně 6 týdnů a pomáhala zde raněným. Později obdržela řád Čestné legie.
Zpráva o vážnosti situace u Dien-bien-phu přiměla mnohé dobrovolníky, aby se přidali ke svým spolubojovníkům odsouzeným k záhubě.Francouzští výsadkáři, jedni z nejlepších bojovníků na světě, vedeni legendárním podplukovníkem Marcelem Bigeardem riskovali své životy a v noci seskočili do oblasti obsazené Francouzi. Odpor výrazně podpořili, ale obrat způsobit nedokázali, ani nemohli.
Silné deště způsobili, že letectvo, které mělo poskytovat podporu muselo létat nízko nad zemí, což mělo za následek vysoké ztráty. Francouzští obránci stejně jako velení jednotek v Hanoji si uvědomovali, že pokud se neuskuteční záchranná akce, tak jsou výsadkáři s celou pevností odkázání ke smrti! Francie však již neměla vůli ani zdroje k tomu,, aby pro své vojáky něco podnikla. Požádala o pomoc tedy USA, ale probíhající jednání v Ženevě znemožňovaly riskovat, aby se představitelé SSSR a Číny rozhněvali. Britové se na žádost USA stáhly do ústraní, a tak i USA oznámila Francii, že žádné vojenské kroky nehodlá podniknout.
Vše co obráncům zbylo, bylo utrpení – a jejich čest!
Polovina francouzských legionářů byla mrtvá nebo raněná, docházela munice i zásoby. Vietnamci měli mezitím obrovské ztráty. Odhaduje se, že měli v té době již 8000 vojáků padlých a asi dvakrát tolik raněných. Vietnamci si však na rozdíl od Francouzů byli vědomi svého brzkého vítězství.
1.5.1954 zavelel Giap ke generálnímu útoku. Po několika hodinách tvrdých bojů muž proti muži rozkázal Navarre zastavit palbu. Legionáři nesměli použít bílé vlajky, ale životy měli být ušetřeny tím, že vojáci zastaví palbu.
Porážka u Dien-bien-phu byla důsledkem arogantního chování ve velení, které výrazně podcenilo schopnosti Vietminhu. Bitva ukončila vládu Francie na Dálném Východě, a vedla ke vzniku dvou států. Na severu byl komunistický Severní Vietnam. Dole na jihu Jižní Vietnam. Obě země měla oddělovat 17.rovnoběžka. Bohužel komunistické partizánské jednotky stále prováděli výpady proti nechráněnému Jižnímu Vietnamu, kde byla nastolena demokratická republika.
Vše to vedlo k tomu, že se v roce 1961 začali do problému angažovat USA. Prvně pomocí transportů zbraní do země, následně posláním vojenských poradců a nakonec vyslánám vojenských sil. Rozhořela se tak další zdlouhavá válka, která skončila teprve pádem Saigonu do rukou komunistů v roce 1975, a evakuací posledních amerických vojáků.
