Čachtická paní versus Bathory
Je to již pár roků nazpět, co jsem se poprvé setkal s termínem Alžběta Bathoryová, která byla popisovaná jako největší masový vrah, upír, čarodějnice… Bylo kolem ní tolik fantastických příběhů, že se tomu nechtělo racionálnímu člověku, ani uvěřit. Dostala se mi v zápětí do rukou kniha, která popisuje zmiňovanou tragédii. Kniha která bude i předmětem dnešního tématu se jmenuje Čachtická paní. Byl jsem tímto příběhem tolik unešený, ale přitom se znechuceně pozastavoval nad jednáním hraběnky.
Zvědavost mě i tak donutila, sbalit si pár věcí a vyrazit na pár dní do Čachtic. Navštívil jsem místní museum, navštívil tajemné růjny zmizelého hradu a trávil zde noc. Zvědavost byla naštěstí větší, než očekávání. Nenašli jsme totiž nic vražedného, jakoby čas smyl vše co se tu, kdy dělo.
Od těch dob jsem již toto téma opustil, až do doby, kdy se v médiích uváděli spoty na dlouho očekávanou premiérou filmu Bathory. Těšil jsem se, jak bude vypadat filmová podoba této rozporuplné osobnosti slovenských dějin. Zajímalo mně jak budou ztvárněné hlavní postavy, triky a efekty a hlavně příběh samotný. Výsledek očekávání byl dočista originální, a docela mne překvapil. V této práci se pokusím sdělit proč.
Elizabeth Bathory se narodila v roce 1560 do zámožné a prominentní rodiny během období bojů mezi Turky a rakousko-uherskou armádou. Již v 15 letech byla provdána za 26 letého hraběte Ferencze Nadasdyho, který byl pro svou krutost a vojenské úspěchy proti Turkům přezdíván jako „Černý rytíř Maďarska“.
Elizabeth byla žena mimořádné krásy, avšak na druhou stranu byla nadměrně ješitná a její narcismus jí měl přivézt ke známé sadistické perverzi.
Její manžel zemřel začátkem roku 1604 na otravu jedem. Hraběnka se tak stala držitelkou velmi velkého území, což budilo závist ostatních vlivných šlechticů. Po smrti milovaného manžela se začalo mučení a zabíjení na jejím panství značně stupňovat. Vše skončilo roku 1610, když na její hrad v Čachticích kvůli podezření ze zabíjení nevinných lidí, vtrhl královský palatin Thurzo a přistihl hraběnku, při hrůzném činu mučení přímo na nádvoří hradu. Tři služky a přisluhovač kteří hraběnce pomáhali, jsou ihned po řádném soudu upáleni, ale hraběnka je bez soudu uvězněna na svém hradě v Čachticích, kde nakonec roku 1614 zcela osamocena umírá.
Už po pár minutách filmu Bathory bylo zcela jasné, že s knihou Čachtická paní nemá až tak moc společného. Prakticky je shodného velmi málo, pouze hlavní postavy, doba, a skutečnost že se na panství Bathoryové děje něco nekalého.
Autor knihy Nižnáský ve svém románu vypravuje příběh zbojníka Kaliny nebo taky zbojníka Drozda a jejich dívčích lásek, které jsou ve službách a později v zajetí paní, co by namyšlené a bezcitné hraběnky. Ta má v příběhu spíše vedlejší roly. Zbojníci se snaží s pomocí faráře a jiných postav odhalit pravdu o hraběnce, a později svoje lásky osvobodit. Film nám naproti tomu nabídne hraběnku v hlavní roli, pohled do jejího života a její zámožné šlechtické rodiny, jejich intimních vztahů a není zde nouze ani intriky.
Ztvárnění hraběnky Bathoryové je v obou dílech od prvopočátku zcela rozdílné. V románu je hraběnka arogantní, surová, zcela bez výčitek a uzavřená od okolního světa. Na zevnějšek působí jako stroj, a nenávistný tvor vůči celému okolí. Z textu vyznívá, že jediným jejím potěšením je mučení, mlácení a ponižování poddaných. Jediný symbol hraběnčiny lidskosti čtenář nalezne v podobě její dcery, na kterou je velmi citově vázaná. Naproti tomu ve filmu je osoba hraběnky vybarvena zcela jinak. Scénárista Jakubisko ji vystihuje jako citově založeného člověka, plného lásky s občasnými výlevy vzteku. Hraběnka je v tomto příběhu prožívá milenecké románky, zápasí neustále s intrikami šlechticů. Její úhlavní nepřítel zde není zbojník Kalina, nebo Drozd, ale je jím palatin Thurzo. Ten nakonec podniká veškeré intrikářské kroky k tomu, aby z hraběnky udělal upírku a krvelačný nástroj na zabíjení, aby tak získal její pokoru a obrovský majetek.
Pokud tedy vynechám fakt ten, že jsou děje obou příběhů zcela rozdílné, tak dalším velmi citelným rozdílem je osobnost hraběnky samotné. V románu nalezneme hraběnku v roli viníka, kdežto ve filmu je obětí.
Ať je to už jakkoliv, tak pravdy se dnes již těžko dopátráme. Kolem celého příběhu je spousta otazníků, chybějí podstatné důkazy a zůstali jen spisky výpovědí různých svědků. Zarážející je i to, že se nezachovala po hraběnce jediná věc, kterou vlastnila. Jakoby se zem po všem slehla. Je tedy zatěžko Elizabeth Bathory více soudit. Nikdo se už nedozví zda byla obětí intrik, nebo sadistický masový vrah.
Soudit však můžeme dílo jako takové. Každý si může přijít na své. Mě osobně zaujal více film pana Jakubiska. Z hlediska nezaujatého diváka totiž soudím příběh scénáře jako dobře zpracovaný, vhodně doplněný vyprávěním, a hlavně se skvělým nasazením herců, který je doplněný spoustou efektů a dobrou hudbou.
Na závěr musím vyjádřit lítost nad všemi oběťmi, kterých se tato tragédie v minulosti dotkla. Je jen smutné, že jsou jen spekulace nad tím, kdo oběťmi vlastně je.
Ať je to už jak chce, tak ve fázi, kdy se příběhu účastníme jako diváci nebo čtenáři, nám po přečtení knihy nebo po shlédnutí filmu zůstává v hlavě tajemná aura a spekulace o tom, jak se vše vlastně odehrálo. Svůj úkol tedy obě díla dozajista naplnily. V myslích čtenářů a diváků zůstává totiž to, čehož chce každý autor docílit. Návnada nutit lidi přemýšlet, snít a otevřít nám brány fantazie, které člověk neustále vyhledává…